Open to everything happy and sad

24. srpna 2009 v 16:29 |  V srdíčku

Moc se toho nezměnilo. Nic není lepší... něco je horší a zároveň nic není nejhorší, z čehož mám radost. Udělala jsem chybu, která mi příští týden bude hodně komplikovat život. Jenže vím, že si za to můžu sama... takže ať už uděláte ve svým životě cokoliv špatnýho, mnohonásobně se to vrátí...
Jenže mi tak dochází, že i když děláme dobré věci, jsme potrestáni...a to není fér.
A není lehký žít ve světě, kde vyhrává ten, co má rád míň, vůbec to není snadný... jenže kdyby jsme občas neupadli, kdyby neexistovaly smutné okamžiky, vážili bychom si vůbec chvil štěstí? ...

Tohle jsem napsala tak před 2 lety:
Chtít je někdy málo, a proto i já vím, že budu nucena udělat víc...mnohem víc.
Když tě kniha přestane bavit, také ji položíš a otevřeš novou. Nikdo neví, zda bude lepší či horší, ale ty doufáš. Protože i ten nejchudší člověk si po kapsách schovává naději, někdy pouze smítka naděje, ale i to něco znamená.

Začínám si vytvářet vlastní svět, který budu v hloubi duše bránit proti všem a všemu a zároveň nesmírně milovat. Nehodlám jej skrývat, budu mu věřit tak jako sama sobě. Můj svět názorů, minimálních výčitek. Život, kde nebudu zranitelná-nebudu zamilovaná, už nechci být! Svět se spoustou pro a proti. Bez zklamání a čekání. S jistou dávkou odvahy a ještě jistější sebe samou.

A tím se momentálně hodlám řídit. Jsem ráda, že se můžu vypsat sem na blog, hrozně mi to pomáhá. A když tak čtu ty staré články...vidím, jak moc jsem se změnila... ale jsem pyšná na to, co jsem byla...a budu pyšná i na to co budu.
Za chvíli začíná školní rok, takže všem přeju, aby jste si ten konec prázdnin jaksepatří užili. Vstávání do školy bude asi nemožný, ale nějak to všichni zvládneme. Zítra se chystám k zubaři, z čehož nemám radost :D Tak mi držte pěsti :)... Za dva týdny půjdu poprvé do tanečních, a ohromně se těším. A chci říct, že Vás mám ráda. Moc. . .
***
A ještě...tahle písnička je úžasná!!

M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Miley Mrs.Miley | Web | 24. srpna 2009 v 16:37 | Reagovat

ahojky na nasem blogu su free dess tak si nejaky vyber ak chces papa a thank :-D

2 Alenka Alenka | Web | 24. srpna 2009 v 22:00 | Reagovat

Chybujeme proto, abychom se poučili. S věř mi, má milá, že nakonec Ti ty chyby ani nepřijdou mylné, že se Ti bude zdát, že to byla jakási nutnost. A čas to všechno zahojí :)

Také si ještě užij zbytek prázdnin naplno ;)

Taneční sama moc miluju - i když jsem kurz navštěvovala před třemi lety, tak i přesto i nyní ráda zavítám na taneční parket ve svých krásných šatech a střevíčkách :) Úplně se těším, až opět začne taneční a posléze i plesová sezóna! :)

3 Alenka Alenka | Web | 24. srpna 2009 v 22:01 | Reagovat

Mám Tě moc ráda, toť ještě dodatek :) :-*

4 *Ell<3* *Ell<3* | Web | 24. srpna 2009 v 22:07 | Reagovat

Ano, kolikrát se nám i za dobré skutky vrátí trest. Ale, možná právě to nás nutí je dělat dál, neboť se snažíme docílit toho vysněného dobrého sutku, který po sobě nedonese žádné následky. :)
Vím, že čím sis prošla nebylo lehké. Ale určitě ti to mnoho dalo a posunulo kupředu :)
Jů, také letos nastupuji na taneční parket, kde se asi začnu bát o mé nožky :D Ale pravda je, že se tam už neuvěřitelně těším a už ted si doma zkouším krásné načechrané šatky :)
Užívej dále a ještě bych Tě ráda otravovala s otázkou, zda-li si tě mohu přidat mezi oblíbené stránky, neboť mezi ně zaručeně patříš..:)?

5 evv evv | Web | 25. srpna 2009 v 15:30 | Reagovat

Krásně napsaný článek.
To, že jsi pyšná, na to, jaká jsi byla a víš, že budeš pyšný, na to, jaká budeš, je užasné. Všechno, co někdy uděláme nebo jsme udělali se nedá vrátit, můžeme to buď napravit nebo se s tím smířit, snad taky brzo dospěji k tomuto stádiu =D a začnu koukat jinak na věci, co jsem udělala a být na to pyšná, i když to bylo jakékoli.

Páni, Moni, ty se do tanečních těšíš? Tak to já ne..já tam prostě nechci =(. Ale tak uvidíme, jak to dopadne =).. jakého máš partnera?:)

btw: krásná píseň!♥

6 zuse zuse | Web | 21. září 2009 v 20:01 | Reagovat

Mě se nedávno podařila chyba, která se neodpouští. A nejhorší na tom bylo, že jsem si ji uvědomila až potom. A to bylo pozdě. Naštěstí jsou lidi, kteří dovedou odpouštět, co jsou ochotní dávat druhý šance...Jsem za to ráda, ale už to ve mě prostě bude. A to je ten největší trest.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.