Prosinec 2008

...že neuměla žít a chtěla trochu víc... tak kdo jí odpustí?

18. prosince 2008 v 18:39 mám ráda :]
Při poslechu některých písniček mi bývá smutno. Jiné mě naplňují zvláštní energií. Tahle písnička patří do té první skupiny ... ale přesto mi je tak blízká...
Jedná se o hiphop, ale v tomhle případě mi na stylu nezáleží, jde o ten text...tady to máte. Především se mi líbí ten refrén :)
Ta dívka byla anděl,
který uhořel,
zbyl jenom stín.
Tak kdo jí odpustí?
že neuměla žít
a chtěla trochu víc...
Tak kdo jí odpustí?

Sice to naštěstí neodpovídá mé náladě, ale tuším, že dřív či později bude...

Hasta luego ♥

U can have whatever you like. <3

10. prosince 2008 v 0:00 S hlavou v oblacích...
Venku, nad tisíce stínů,
zářících bez přestání.
Každý vidí moji vinu,
čekám na potrestání.
***
Jen kolem se něžně minu,
potichu a lehce,
V noci plné živých stínů,
mou vinu žádný nechce.
V okamžicích, kdy tvoje oči září, říkáš věci, kterým nerozumím. Nauč mě je chápat. Nezapomenu na ně. Ačkoli se usmíváš na každého, tak vím, že aspoň jeden z těch úsměvů patří mě. Vzpomínám na vše, co jsme prožili, respektive neprožili a o to víc se těším na to, co pokračovat bude.Zdá se to být jako jedno veliké tajemství. Všechno složité začíná jednoduché být...ve chvílích, jako je tahle, jen na pocitu záleží. Pro ten pocit, bude li to v mých silách, udělám vše.
***
V peřinách s noční oblohou,
v téhle studené době.
Pohlédnu z okna, kde lidé být nemohou,
- tahle noc patří tobě.
Opět mé nereálné snění,
O něčem co může být, ale zatím není.
O světu, který sama řídím,
o chvílích, kdy nikomu nezávidím.
O tom, jak ztrácím všechnu zlost,
o tom, že chci žít přítomnost.