podzimní romance...

3. října 2007 v 19:25 |  Nezapomenutelné
Stojím uprostřed zahrady...
Dívám se na jedno místo, jako kdybych byla v tranzu a nic okolo nevnímám.
Přemýšlím o tom, co všechno se během měsíce mění...
Cítím zem vlhkou, stejně jako vzduch kolem mě.
Pod nohama mi šustí žluté lístky. Ve větru poletuje to, čemu jsem jako malá říkala štěstíčko,stačí jej chytit pevně do ruky a budeš mít štěstí. kéž by to bylo tak jednoduché.
Vzpomenu si na kaštany, které vídám po cestě do školy ...už je nikdo nezbírá...copak všichni zapoměli na zvířata, která budou celou zimu trpět...?
Už jen matně si vzpomínám jak jsem si z nich a špejlí skládala zvířátka.
A pomalu zapomínám na to, jak jsme s mámou jezdily daleko do lesa, cestou jsme si zpívali...pamatuju si na tu písničku...
Pak jsme sbírali kaštany a až jsme jich nasbírali přez pytel, jely jsme domů...
Ve škole potom 1.místo... čokoláda za odměnu, ale ty krásné chvíle pro mě znamenaly víc než čokoláda, mnohem víc.
a když se tak na to všechno dívám..moje oči spozorní bílou kytičku, která se máčí v mokré hlíně, ale stejně nic nevzdává...i když se neubrání mrazu, chladu...
Obyčejná bílá kytka je mnohem odvážnější než sluníčko, které nedávno ještě tak hřálo a teď ztratilo odvahu a už se ani neukáže.
Vítr, který je stále silnější a silnější, odnáší moje myšlenky daleko za střechy budov... možná ještě dál.
Už moc nevnímám auta, která jezdí kolem... Nevnímám ani chlad, který mi studí do tváří.
Začnu vnímat až když se rožnou pouliční lampy. Z počátku slabě osvětlují ulici, ale světlo stále sílí a stává se úkrytem ...možná spíš jistotou
Začínám si uvědomovat, že se to všechno tak rychle mění... že nás čeká něco nového i když je to tu každý rok.
Nepřekvapí mě lidská hloupost a naivita. Nepřekvapí mě štěstí lidí, kteří si jej nezaslouží. Nepřekvapí mě život, který mnohdy nestojí ani za jeden úsměv... nedokáže mě překvapit ani dlouhá podzimní deprese, které se nejde zbavit. Ale podzim sám o sobě mě vždycky překvapí. Překvapí mě to kouzlo, které celou krajinu zakleje... které změní všechno kolem nás... částečně i naše chování, myšlenky, pocity...
Ale ten kdo tu vládne není podzim... podzim nás jen připravuje na nejhorší... to zima... zima je královna všech, poroučí mrazu, slunci, dešti, větru...
poroučí lidem, kteří si od nikoho nenechají diktovat co mají dělat.
Poroučí mě a mojí náladě, pokleslé nudné... mě samotné...
jsem jiná...rok od roku jiná...ale přesto uvnitř hluboko v sobě tolik stejná!

Já vím, pořád v tomhle článku mluvím o něčem jiném... přeskakuju z myšlenky na myšlenku... ale tohle mě napadá v té chvíli, když si dávám otázku, co je to podzim?... nedá se to vyjádřit jedním slovem, dá se to vyjádřit vzpomínkami, myšlenkami, pocity...
ale já to nikdy nedokážu napsat tak jak bych chtěla.... protože na vzpomínky zapomínám...myšlenky mám úplně o něčem jiném... a to teprve nemluvím o pocitech...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Noelka Noelka | Web | 4. října 2007 v 23:21 | Reagovat

bere mi to dech, jak někdo vnímá věci tolik podobně jako já. Máš pravdu, podzim - to je něco co slovy nejde dobře popsat - je to všechno ukryto v těch záblescích vzpomínek, mlhavých pocitech a ... podzim mi vždycky dá jedinou jistotu - že se nikdy nezměníme :) Krásně si to napsala, já bych to neuměla  lépe.

2 Falmarin Falmarin | Web | 6. října 2007 v 9:43 | Reagovat

uchvatně napsaný. Já podzim opravdu miluju. a máš pravdu - mě se opravdu vracej vzpomínky na dětsví...a na to, jak to kdysi doopravdy bylo fajn.

3 Aiedail Aiedail | Web | 7. října 2007 v 14:55 | Reagovat

podzimní nostalgie...snad každého při pohledu na teplé tény barev za oknem navodí náladu na to zavzpomínat si...jo já si vždycky zavzpomínám ale většinou si vzpomenu na to zlé...ale vím že tam je i to dobré...ta moje dřívější dětská naivita...ta tam je...

krásně jsi to napsala já bych napsala tak polovina(ani zdaleka né tak hezyk jako ty) a sekla bych s tím a dostala šíleou depresi...patří ti můj obdiv... x)

btw: dávám si tě do oblíbených stránek...doufám že nevadí... x)

4 Blackie Blackie | Web | 8. října 2007 v 14:32 | Reagovat

Nedokážeš to napsat tak jak jsi chtěla? Nevím jak jsi to napsat chtěla, ale tak jsi to napsala, je to.. Ohormující... Tyhle pocity, zvlášt když je někdo ze sebe dokáže vypsat tak jako ty - to je to, co člověka přinutí přemýšlet, a to je důvod tohohle všeho.. :-)

5 Ms Floret Ms Floret | Web | 8. října 2007 v 20:28 | Reagovat

Dyť si to napsala moc pěkně, vážně.... tyhle pocity sou mi blízký.... a podzim dokáže opravdu dost ubrat na náladě....

6 Kelnor Kelnor | Web | 10. října 2007 v 20:34 | Reagovat

Teď nevnímám zase já... Začetla jsem se do toho tak moc, že už ani nevnímám co se teď děje. Jakoby to ze mě všechno spadlo, ta tíha která na na mě (/nás) dopadá s nastávajícím podzimem. Jakoby to díky tobě ze mě spadlo. Fakt bravůrní... Úplně mi to "vzalo dech". Každý jsme jiný... rok od roku, den ode dne, minutu od minuty... život jde dál a osud plyne... My už s tím nic nenaděláme...

7 EvVina EvVina | Web | 13. října 2007 v 12:31 | Reagovat

je to krása... máš pravdu... podzim je kouzelné roční období... někteří lidé si to ani neuvědomují... spěchají a ták a ani si nevšimnou, jak se listí zabarvuje... stačí se jen zastavt a porozhlednout se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.